Konstatování z titulku by se mohlo zdát poněkud nadsazené, neboť bychom jen stěží našli někoho, kdo by se pokoušel povzbuzovat v krbu či kamnech plápolající oheň příléváním vody.
Ve skutečnosti se ale stává, že se mnozí lidé pokoušejí topit vlhkým dřevem.Nesprávně se pak domnívají, že vinu za špatné spalování nese výrobce či prodejce kamen.
Lidé, kteří používají jako topivo dřevo, by na neslučitelnost ohně a vody neměli zapomínat. Stačí si připomenout, že čerstvě poražený strom obsahuje až 50 % vody. Jeden kilogram neproschlého dřeva tedy může obsahovat celých 50 dekagramů vody. Surové dřevo proto do kamen nepatří. Pro ekologické spalování je nezbytné tuto surovinu vysušit na hodnoty obsahu vlhkosti 20 až 25 %. U tvrdého dřeva lze takových parametrů dosáhnou po dvou letech, v případě měkkého či naštípaného dřeva stačí zhruba osmnáct, někdy i dvanáct měsíců skladování v suchém prostoru. Není-li k dispozici uzavřený dřevník, je nezbytné skladované topivo důkladně přikrýt plachtou nebo igelitem. Nechat hranici „vysychat“ dva roky pod odkrytým nebem by samozřejmě kýžený efekt nepřineslo.
Někdo může namítnout, že bříza hoří i mokrá. Má pravdu, ale správný spalovací proces musí projít dvěma fázemi, jejichž úspěšné realizaci příliš vlhké topivo zabraňuje. První je zapálení na roštu a dosažení teploty přes 300 °C, kdy začne probíhat tepelný rozklad paliva nazývaný pyrolýza. Vzniká při něm mnoho spalitelných plynů a také na energii bohaté dehty. Plyny poté projdou druhým spalovacím procesem, který probíhá nad palivem za přítomnosti dalšího, tzv. sekundárního vzduchu. Tento proces oxidace je provázen dalším vývinem tepla a většina jedovatých plynů se zároveň mění na neškodný CO2 a vodu. Čím je spalovací teplota vyšší (až 900 °C), tím větší je i uvolnění plynné části z paliva.
Zdroj: www.top-el.cz